Fuerteventura - to nejlepší z Kanárů

Rozhodla jsem se Vám svým způsobem nějak popsat jaký byl náš výlet s Hynkem na Kanárské ostrovy. Protože většina z Vás si to možná představuje úplně jinak. Jak to vlastně celé vzniklo?

Vyskočily na nás letenky na Fuerteventuru za celkem slušný peníz a tak jsme to samozřejmě spontánně hned koupili. Pak jsme postupně začali zjištovat, že se letí z Berlína a že jestli to chceme projet, musíme si pronajmout auto. Díkybohu Hynek je dost organizovaný člověk, a tak většinu těchto důležitých věcí zařídil a já jsem mu do toho jako vždy kecala (ženská). No a tak jsme si to nějak spočítali a rozhodli se, že jestli chceme za ty tři dny vidět a zažít co nejvíce, bude nejlepší spát v autě. A jelikož už jsme takto byli v Itálií a mě to nadchlo, byla jsem hned pro. Pak přišlo na řadu kouknout na počasí, říkala jsem si, je to u severu Afriky, bude tam teplo. No… jako teplo bylo, ale né takové jaké jsem si představovala. Že je Fuerta rájem windsurfingu jsem věděla už z dřívějška, protože sama na windsurfu jezdím (teda pokouším se). Ale to, že tam bude tolik fučet už jsem si nedomyslela, samozřejmě jsem chtěla vynosit ty kraťásky a krátké topy co jsem si k moři nabalila, tak jsem to nějak překousla s husí kůží.

Ale abych se ještě vrátila, samotná cesta do Berlína, kam jsme jeli záměrně o několik hodin dříve, aby jsme se mrkli jak Berlín vypadá, byla krokem do tmy. Ne v Berlíně nám nic neučarovalo a dokonce jsme si střihli předvýletní infarkt, když jsem ve vlaku nechala mobil, který si pak následně objel celý Berlín. Naštěstí se ke mě vrátil a taky hlavně díky Hynkovi… Protože když jsem se snažila sjednat s paní na informacích, jestli ho někdo nemůže vzít a přivést zpět, pokrčila rameny. Naštěstí se dostal k paní strojvedoucí, která hned volala a telefon za pár hodin přivezla (lidi jsou úžasní). Po takovém dramatu, noci strávené na letištní lavičce a 4-hodinovém letu jsme byli na místě.

Nemusela jsem řídit (jupí) a tak jsem dělala co umím “nejlíp”, navigovala a dělala DJ. V té euforii, že jsme u moře, jsme hned jak jsme přijeli na nejjižnější bod chtěli vlézt do vody, lidi okolo v bundách si ťukali na čelo. Já si namočila palec u nohy a usoudila, že to asi nedám (mám ráda teplo po mamce). A tak jsme to zabalili a šli raději na jídlo. Západ slunce jsme si užili procházkou po pláži a na večer se přesunuli na pláž mimo město a tam zakotvili. Udělali jsme pár fotek měsíce z pohodlí auta (zlatá wi-fi ve foťácích :D) a šli vyčerpaní spát. Celý výlet to vlastně fungovalo asi nějak tak, že jsme se střídali kdo ťukne do mapy a tam se prostě jelo.

Druhý den byl asi nejlepší, dopoledne Hynek vybral místo, kde jsme natrefili na veverky (asi teda, podle Hynka to byl sysel :D), které nám zobaly chleba přímo z ruky. Já samozřejmě jako velký nadšenec do zvířátek jsem byla jak u vytržení a Hynek mě odtamtud nemohl dostat. Místo, kde jsme měli strávit odpoledne a noc jsem hledala já, a že to muselo být něco extra. Když jsme vjeli na prašnou, rozbitou polňačku, myslela jsem, že mě Hynek zabije, auto bylo špinavý jak po rally dakar a já jsem nás oba cestou uklidňovala, že ty nejnáročnější cesty vedou na ty nejkrásnější místa a naštěstí jsem měla pravdu, protože po příjezdu na opuštěnou pláž s nadherným skalním útvarem bylo vše, co bylo doposud zapomenuto. Když jsme zaparkovali, bylo tam ještě jedno auto, které nás ale brzy na to opustilo. A tak jsme tam zůstali sami - v ráji. Malé skalky vytvořily hráze a tak tam vznikly louže s ohřátou vodou, kde jsme se mohli okoupat, nádherný zapad slunce už to jen doplnil a přísahám, že na toto místo budu vzpomínat do konce života. Hynek byl stále akční a musel se koupat, já jsem ho většinou sledovala ze břehu nebo ještě v lepším případě z auta a vůbec jsem mu tu zimu nezáviděla.

Třetí a poslední den nám zapršelo a tak nám déšť vyčistil to zaprasené auto - jak na zavolanou, protože já na náhody nevěřím. Vyrazili jsme na sever do města a po cestě ještě navštívili malé písečné duny, už to byla jen taková pohodička, poslední večer, seděli jsme na pláži vedle draka (z písku, přece) a hodně si povídali o životě a bylo to všechno moc fajn, jsem za ten výlet neskutečně vděčná. Kanáry uzavřeli jednu pro mě veledůležitou kapitolu, ale kniha je teprve na začátku a proto jedeme dál <3

Photo credit: Barbora Gajová, Hynek Hampl